Karburátor Motor Chladič Převodovka Podvozek Brzdy Benzínové čerpadlo Mazání Ekonoměr Zapalování Regulátor napětí Schemata el. zapojení   
  Technika   Hlavní stránka  
   V této části stránek o Wartburgu 353 jsou podle "oboru" rozděleny různé články, pocházející ze Světa motorů nebo z časopisů pražského Wartburg klubu, který jsem v letech 1985 - 1987 odebíral. Jedná se o praktické zkušenosti jedinců, kteří byli dlouhá léta zapáleni pro dobrou věc a někteří z nich absolvovali i několik školení techniků přímo ve výrobním závodě v Eisenachu. Své zkušenosti si tito lidé vyměňovali na řadě setkání, vč. mezinárodních. Dnes už jsou některé, kdysi přesné, informace zastaralé.
   A musím opět zdůraznit, že jsem si vědom, že tato stránka měla vzniknout před 20 lety nebo i dřív. Přesto mi ale stojí za to vybudovat tento malý pomník na svou dobu velmi technicky zdařilému vozu.

   Uvedu zde seznam literatury, kterou vlastním a z níž mohou rovněž některé informace pocházet:

  1. Betriebsanleitung für den Personenkraftwagen "Wartburg" 1000-353, 1966
  2. Jindřich Dršata - Údržba a opravy vozů Wartburg 353, 1976
  3. Dílenská příručka pro opravy vozů Wartburg 1000, 1963
  4. Katalog náhradních dílů Wartburg 353, 1976
  5. Pavel Kubín - Elektrická zařízení osobních automobilů, 1985
  6. Zpravodaj pro členy pražského Wartburg klubu z let 1987 - 1989
  7. Zpravodaj pro členy zlínského Wartburg klubu z let 1986 - 1990
  8. T. Jirásek - Wartburg - Auto album, 1989
  9. Horst Ihling - Ratgeber Wartburg, 1988

Doufám, že mě nikdo po těch letech neobviní z porušování autorských práv :-)

  Nyní si dovolím napsat, co u Wartburgu považuji za jeho největší přednosti:
 
1.  Dvoudobý motor
Dvoudobý motor je z určitého hlediska jednoduchý - obsahuje o 75% méně pohyblivých částí, než motor čtyřdobý. Díky tomu je lehčí, menší a méně náročný na údržbu. Ve srovnatelném objemu je výkonnější než čtyřtakt. Různé informace o emisích apod. najdete na stránce Zajímavosti.
 
2.  Volnoběžka
Ne že bych byl líný dělat úkony spojené s řazením, ale nemuset neustále vyšlapávat spojku při vyřazování před semafory je fajn. Také moci nechat auto klouzat setrvačností kdykoliv to jen jde a nic - kromě sundání nohy z plynu - pro to nedělat, je prostě úžasná věc a zásluha volnoběžky.
 
3.  Pohon předních kol
Přední pohon se dnes jeví jako samozřejmost, když s ním ale v roce 1953 začínali u vozu IFA F 9, bylo rozhodně běžnější tzv. klasické uspořádání (motor vpředu, poháněná zadní kola). Dnes abyste auto s poháněnými zadními koly hledali téměř lupou.
 
4.  Zavazadlový prostor
"Kufr Wartburgu" - na to slyší i ti největší odpůrci. Nejeden takový začal uznale pokyvovat hlavou po otevření jeho víka. Mě se líbí, že je rezerva nastojato a nářadí za ní je pak kdykoliv lehce přístupné.
 
5.  Řazení pod volantem
Ve spojení s rovnou podlahou bez středového tunelu je pak v autě mnohem víc místa. Navíc mám zcela opačné zkušenosti s přesností řazení u obou typů. Zatímco jsem všude četl, že řazení na podlaze je přesnější, já neustále vzpomínám na jednoznačné řazení pákou u volantu.
 
6.  Šroubované spoje
Zkuste se šroubovákem v ruce vyměnit zadní blatník u Škody 105/120 ...
 
7.  Zapalování pro každý válec zvlášť
Na jednu stranu nevýhoda při seřizování, na druhou ale prakticky vždycky alespoň na dva válce dojedete. Vzpomeňte si na škodovkáře, kteří neustále sháněli palce do rozdělovačů a když neměli alespoň dva v kapse, tak nejeli ani do obchodu.
 
  Lahůdky na vozech Wartburg
 
1.  Otevírací střecha
Přeneste se do nálady let 70. Na silnici potkáváte samé Škody 100, majetnější jezdí s "žigulíky", sem tam polský Fiat, hodně Trabantů.
V prodejně automobilů Mototechna n.p. se Vám při vznesení požadavku na auto s otevírací střechou vysmějí nebo Vám poradí, abyste si ji udělal doma krumpáčem sám. Leda že byste si ovšem chtěli koupit Wartburga!! Přečtěte si test o Wartburgu Super de luxe z roku 1973.
 
2.  Výběr typu řazení
Alespoň budoucí majitelé v NDR se mohli zabývat otázkou, zda chtějí řazení pod volantem nebo na podlaze.
 
3.  Anatomická sedadla
Minimálně od roku 1973(!!) si mohli zájemci zvolit tento druh sedadel. Asi od roku 1982 byl Wartburg dodáván standartně se sedadly s vysokými opěradly a s opěrkami hlav. Když jsem z tohoto sedadla přesedl do Š 120 měl jsem pocit, že mě něco tlačí na lopatkách - a on to byl konec opěradla (měřím 183cm).
 
4.  Přepínání světel
Maličkost, která potěší zejména protijedoucí řidiče. Elektromagnetické přepínání dálkových/potkávacích světel totiž umožňuje to, aby se při přepínání hlavním otočným přepínačem na obrysová (u semaforů, přejezdů, krátkého parkování) automaticky přepnuly na potkávací. Rovněž tak když náhodou vypnete zapalování a teprve potom světla, přepnuté na dálkové, po nastartování a rozsvícení světel se automaticky přepnou na potkávací. Vyzkoušejte, někdy je třeba otáčet přepínačem pomaleji, protože kontakty v něm už zoxidovaly.
 
5.  Výškově nastavitelné světlomety
Opět věc, která potěší zejména protijedoucí řidiče, a které se vozy Škoda dočkaly až v roce 1982 při přechodu na obdélníkové světlomety. Pak jim ovšem chyběla signalizace nastavené polohy ... Přesvědčete se, zda máte správně přesunuté páčky na světlometech.
 
6.  Parkovací světla
Po zamknutí volantu se páčkou přepínačů směrových světel (blinkrů) zvolí strana, která má svítit.
 
7.  Sdružený přístroj (od r.v. 1983)
Asi nejvíce pozornosti si zaslouží měřič průtoku paliva. Je to velice účelná pomůcka, která při sledování řidičem ušetří nějaký ten decilitr. Když si vzpomenu na různé snímače podtlaku v difuzoru, které se u nás prodávaly a ještě dnes je uvidíte v nových zahraničních autech, tak se musím pousmát.
 
8.  Anténa v čelním skle (od r.v. 1983)
Zatím jsem viděl jen kdysi na vozech v NDR. Vodič vypadá podobně jako jeden pásek z vyhřívání zadního okna, ale je do skla vložen svisle v jeho polovině, takže anténa není příliš směrová (to je dobře) a neruší při výhledu z okna. V zemích bývalého socialistického bloku má také podstatnou výhodu v tom, že se nedá snadno ukrást.
 
9.  Start-stop zařízení (od r.v. 1983)
Nakonec se nedostalo do sériové výroby. Mělo fungovat tak, že inovovanou páčkou pod volantem se např. při stání na červenou vypnul motor. Pak už jen stačilo před rozjezdem opět stisknout páčku, motor byl nastartován a mohlo se vyrazit.
 
10.  Optoelektronická čidla zapalování (od r.v. 1985)
Přestože se elektronické zapalování údajně nedostalo do sériového vybavení, možnost dokoupení tu je.
 
11.  Cyklovač stěračů (od r.v. 1975)
a dokonce dvojpolohový - no nechci někomu sahat do svědomí, ale i auta kolem 600.000 dnes mají (pokud vůbec) cyklovač s jedním pevným časem. Věřím, že za příplatek ho budete mít i zlatý, ale Wartburg to má ve standartní výbavě. Od roku 1982 se navíc stěrače sepnou automaticky na několik cyklů i při ostřikování ...
Aplikací příslušenství z bodů 7 až 11 už si takový majitel Wartburgu mohl říct: "Mám auto nabité elektronikou." Bohužel, od roku 1986 se do ČSSR už Wartburgy nedovážely.
 
12.  Mlhovky ve spojleru (od r.v.1977)
Dnes už naprosto běžné, v socialismu ale věc nevídaná. Řadovým škodovkám to bylo umožněno až od roku 1988 příchodem Favoritu.      Obrázek
 




[ Na hlavní Wartburg-stránku ]