CHLADIČ
Čerpadla a termostaty
(Převzato ze zpravodaje pro členy pražského Wartburg klubu č. 7/305/1988)
Čerpadlo chladící kapaliny bylo v průběhu doby několikráte rekonstruováno. Pokud chceme použít díl z nového čerpadla na starém voze bez karburátoru Jikov, musíme jeden z vývodu zaslepit, pokud tak není už přímo z výroby. Na druhé straně je však nutné vyvrtat do malého vybrání v tělese pumpy otvor o průměru 6 mm, který slouží pro cirkulaci chladící kapaliny v "malém" chladícím okruhu.
Obdobně jako s čerpadly, je tomu i s termostaty. Zde jsou pouze dva typy. Starší provedení, tj. pro vozy s chladičem umístěným za motorem, má v plechovém nákružku s těsnící gumičkou otvor o průměru 1 mm. Vozy s náporovým chlazením mají termostaty bez tohoto otvoru. Staré provedení s otvorem je možné použít ve voze s novým chladičem, nelze ale použít nový termostat (bez dírky) do okruhu s chladičem za motorem, jedině po vyvrtání příslušného otvoru.
Důležité je umístění termostatu v hlavě válců. Staré provedení se dává třmenem příčně, u náporového chlazení podélně. Zkrátka třmen termostatu musí být umístěn vždy napříč průtoku chladící kapaliny.
Samotné čerpadlo chladící kapaliny má výkon 80 l/min při maximálních otáčkách. Pro dobrou tepelnou pohodu motoru je důležitá správná funkce přetlakového a podtlakového ventilu vyrovnávací nádobky. K této součástce se vrátíme ve zvláštním článku.
JUDr. Tomáš Jirásek
Doplňování chladící kapaliny a odvzdušňovací ventil
(Převzato ze zpravodaje pro členy pražského Wartburg klubu č. 3/312/1989)
Výrobce od roku 1982 vynechal vypouštěcí ventilek na chladiči a od té doby je známo, že nelze zcela vypustit kapalinu z chladícího systému. Je to dáno tím, že spodní komora chladiče je s dutinami v bloku motoru spojena přes čerpadlo chladící kapaliny ohnutou hadicí. Tím je dolní část chladiče až do výše dolního hrdla čerpadla absolutně nedobytná a nedá se vypustit. Jediná možnost je - odpojit zmíněnou hadici.
Provádíme-li na motoru jakoukoliv práci, při které je nutno vypustit alespoň část chladící kapaliny, při pozdějším dolévání se nám dříve vypuštěné množství kapaliny zpět nevejde. Zbytek tedy musíme dolít do expanzní nádobky a systém se sám po několikerém zahřátí a vychladnutí odvzdušní. Proč se ale vypuštěná kapalina nevejde zpět?
Je to tím, že do horní komory chladiče je vložena zapájena závitová vložka pro zátku. Při nalévání kapaliny do chladiče uniká vzduch mezerou kolem vložky do doby, než hladina kapaliny uzavře prostor nahoru směrem od spodní hrany vložky. Proto je výhodnější otvor v chladiči vůbec neotvírat a vypuštěnou kapalinu dolévat přes expanzní nádobku, kterou je možné po uvolnění vyzdvihnout až nad těleso výměníku topení, kde musí být povolen odvzdušňovací šroub. Nebo můžeme nádobku nechat na svém místě a systém "silou dechu" natlakovat sami.
Se zmíněným automatickým odvzdušňováním úzce souvisí správná funkce odvzdušňovacího ventilu expanzní nádobky. Úkolem ventilu je, aby při ohřátí kapaliny, kdy se zvětšuje její objem, vypustil z nádobky při přetlaku 50 kPa přebytečný vzduch. A zase při chladnutí kapaliny při podtlaku 12 kPa dovolil přisátí vzduchu do nádobky. Správně fungující ventil dokáže odvzdušnit i nedokonale odvzdušněný systém.
Ventil může být dvojího provedení. Starší je celokovové a nerozebiratelné. Novější je z umělé hmoty a rozebiratelné. Funkci ventilu prověříme tak, že silnější drát prostrčíme spodním otvorem a tlakem na destičku, umístěnou vevnitř mezi dvěma pružinami, se přesvědčíme, že se volně pohybuje a sama se vrací zpět. Vezmeme slabší drát a vrchním otvorem a posléze dalším otvorem uvnitř tělesa ventilu zatlačíme na tutéž destičku, tentokrát znatelně menší silou. Kdyby se při této zkoušce některý z ventilků volně nepohyboval, znamená to, že na něm došlo k nějaké poruše. Ventil je možné rozebrat a vadné části nejlépe výměnou opravit. Nezapomínejte ani na těsnost, tj. kvalitu pryžového těsnění a celistvost zátky. Touto cestou může docházet k odpařování kapaliny, která pak může zdánlivě záhadně a bez zjevných známek unikat.