Socialistický stát ve střední Evropě
Rozloha: 108 333 km2.
Obyvatelstvo: 16 500 000.
Hlavní město: Berlín (1 200 000 obyvatel).
Úřední řeč: němčina.
Měna: marka NDR = 100 feniků.
Přírodní podmínky
Území NDR tvoří nížiny v severní a střední části a vrchoviny na jihu a jihozápadě. V Severoněmecké nížině jsou dobře patrné ledovcové formy reliéfu a četné písčité a hlinité usazeniny. Vrchoviny na jihu, především HARZ (Brocken 1 142 m), Durynský les (Beerberg 982 m) a Krušné hory (Fichtelberg 1 214 m) jsou většinou zalesněné a mají převážně plošinatý ráz.
Obyvatelstvo
Hustota zalidnění přesahuje v průmyslových oblastech místy i 500 obyv. na km2. Nejvýznamnějším hospodářským, politickým a kulturním střediskem je Berlín, hlavní město NDR. Z velké části byl nově vybudován v poválečném období.
Na území Německé demokratické republiky leží Západní Berlín, politicky i ekonomicky těsně spjatý s Německou spolkovou republikou. Rozsáhlá nákladní i osobní doprava je odkázána na vymezené trasy silnic, železnic a letecké koridory přes NDR. Přes vysoce rozvinutý průmysl strojírenský, chemický, potravinářský a jiný obyvatelstva Západního Berlína stále ubývá, takže dnes nedosahuje již ani 1,9 mil osob.
Stručná politická charakteristika
Vznik Německé demokratické republiky (7.10.1949) byl zákonitým výsledkem boje dělnické třídy a ostatních pracujících pod vedením Jednotné socialistické strany Německa (SED) za vytvoření mírumilovného socialistického státu a logickou reakcí na snahy vládnoucích kruhů západních mocností a západoněmecké buržoazie vnutit německému lidu vládu monopolů a militaristů.
VII. sjezd SED v r. 1967 konstatoval, že v NDR byly vyřešeny problémy přechodu od kapitalistického zřízení k socialistickému. V dubnu 1968 vstoupila v platnost socialistická ústava NDR.
Německá demokratická republika je od r. 1950 členem RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci) a od r. 1955 členským státem Varšavské smlouvy. S podporou států socialistického společenství Německá demokratická republika v první polovině 70. let prolomila diplomatickou blokádu, kterou proti ní uplatňovaly síly mezinárodní reakce. V červnu 1973 vstoupila v platnost smlouva o základech vztahů mezi NDR a NSR.
Stručná ekonomická charakteristika
Doprava. NDR má velmi rozvinutou komunikační síť. Převážnou většinu přepravy nákladů zajišťují železnice, které mají k dispozici 14,2 tis. km tratí. Velmi rozvinutá je i vnitrostátní lodní doprava, která využívá 2,3 tis. km splavných vodních cest. Silniční síť NDR měří 47,4 tis. km, z čehož je 13,1 tis. km dálnic a magistrál. Námořní obchodní loďstvo NDR mělo v r. 1984 172 lodě o celkovém výtlaku 1,7 mil. BRT.
Údaje pochází z publikace Země světa, nakladatelství Svoboda, 1987
Kráceno
Kráceno
(Osobní poznatky autora stránek)
V našem případě cesty přes Drážďany, Berlín do Rostocku a Boltenhagenu jsme si ovšem první věci všimli hned za hranicemi. Silnice za hraničním přechodem v Jiříkově totiž na první pohled nebyla příliš ideální, řekl bych 2. třídy. Přes všechny nerovnosti a záplaty vůz ale doslova plachtil a žehlil je téměř dokonale, takže vůbec nebylo třeba snižovat rychlost.
U moře navíc k myšlence o ideálním zpřevodování přispěla i zdejší konfigurace terénu. V místech, kde jsme se zdržovali, totiž nebyla krajina rovná. Města a vesnice ležely často v dolících a sjíždělo se do nich z jakýchsi náhorních plošin. Díky 50 kilometrovému limitu (v Československu se tehdy jezdilo šedesátkou) se v obci jezdilo na trojku, kterou jste tam pěkně pohodlně nechali i pro výjezd z "dolíku", nahoře se pak dala čtverka a upalovalo se k další obci.
Nejvíc pozoruhodný je ovšem vozový park. Jasně dominují trabanty, poměrně hodně jezdí žigulíky a záporožci, a pak následují wartburgy, škodovky, polské fiaty, moskviče, dacie zhruba v tomto pořadí početnosti. To ale není tak důležité. Každý si musí všimnout, že všechny vozy jsou čisté, nezkorodované a v perfektním stavu (soudím podle zvuku motorů). Je vidět, že motoristi si svých vozů váží a pečují o ně skutečně jako o členy rodiny. Moc to nepřekvapí toho, kdo ví, že na auto se zde čeká až 15 let. Každý Wartburg kolem jen probzučí a to je velký rozdíl proti našim silnicím, kde podle zvuku můžete odhadnout, za jak dlouho čeká majitele výměna ojničních nebo klikových ložisek. Seděli jsme i na odpočívadle u dálnice, které bylo trochu bokem, na kopečku. Pokud jsem se nedíval, o projíždějících wartburcích jsem prakticky nevěděl. Člověk musel hodně nastražit uši, aby rozeznal hluk provozu od šumění dvoudobého tříválce wartburgu. Každá Š 105/120 se prozradila svým nezaměnitelným sytým zvukem. (Tohoto jsem si ostatně všiml již dříve kdesi na sjezdovce, pod níž v údolí stoupala auta do kopce. Wartburgy zkrátka nebylo slyšet, jiná auta ano. Počasí slunečné, bezvětří.) Žádnému z wartburgů také nevycházel z výfuku tolik diskutovaný dým.
Ale abych jen nechválil. Asi 2 týdny jsem měl možnost chodit ráno po Míšni. Bylo to v květnu a rána byla ještě chladná. Musím přiznat, že po půlhodinové procházce se mi několikrát přehnaná koncentrace výfukových zplodin dvoudobých motorů už opravdu přestávala zamlouvat. Bylo to ale v ranní špičce a jen několikrát během 10 dnů. Nikdy ne odpoledne nebo o víkendu. Škoda, že už tehdy nenapadlo soudruhy z NDR vymyslet přísadu, po níž by zplodiny voněly po kytičkách. Mohlo to být navždycky vyřešené. Dnes už se kvůli malému počtu dvoutaktů asi nikdo namáhat nebude.
O tom, že ani mezi spřátelenými socialistickými státy nepanovaly ideální bratrské vztahy, si můžete udělat představu z úryvku z následujícího článku.
(Převzato ze zpravodaje pro členy pražského Wartburg klubu č. 2/311/1988)
Patrně mnohý z Vás se marně pokoušel dostat do Kulturního střediska NDR, aby shlédl výstavu, kterou jsme společně s automobilkou v Eisenachu více jak rok připravovali.
...
Po návratu z Eisenachu, kde proběhlo "dopilování" všech maličkostí a odkud jsme přivezli i část propagačních materiálů, byly již mezi členy výboru roztroušeny určité poplašné informace, ale pracovníci obchodního zastupitelství NDR v Praze ještě 8.11. odjížděli do Berlína pro konečné rozhodnutí. Druhý den však již bylo všechno jinak a zpráva, že výstava se nekoná, byla definitivně potvrzena.
...
Hlavním motivem tohoto kroku byly současné obchodně-politické vztahy v oblasti motorových vozidel mezi NDR a ČSSR. A s nimi souvisí i jednostranné zastavení dovozu automobilů z NDR naší stranou, nepředstavení nového Favorita po více jak roce výroby v NDR a celá řada dalších otázek. Bohužel, a to je můj názor, na tyto neshody mezi obchodními partnery doplácí opět jen drobný spotřebitel.
T.Jirásek
