Poslední věta vyprávění pomalu dozněla. Muž sedící naproti mně složil opět korespondenci o svém automobilu do desek. Zahleděl se na mne.
Hlavou mi proběhla řada myšlenek.
VAZ 2101 na garanční prohlídce. Přišel o přední část. To jsme kdysi psali.
Škoda MB 1000. Z předpokládané ceny za opravu ve výši 5000 Kčs se vyklubalo 15 000 Kčs.
To jsme kdysi psali.
Fiat 850. Během pobytu v servisu zmizela přístrojová deska, volant a já nevím co ještě.
To jsme také kdysi psali.
Skoro by se dalo říci, že už tu bylo mnohé.
A přesto.
Přesto tento člověk, který právě dovyprávěl v kostce svůj příběh, přišel s něčím, co tu ještě nebylo.
A tak jsem se otočil zpět.
- Víte co, řekl jsem pomalu, - to, co jste mi nyní řekl v kostce, mi budete vyprávět podrobně.
Muž sedící u mého stolu v redakci přikývl hlavou.
- Budu ...
Ze stolu jsem vytáhl několik bílých papírů a pohlédl na muže.
- Můžu? - zeptá se.
- Poslouchám ... řeknu.
- Na ten den se pamatuji velice přesně ... - řekne zvolna, - bylo to v červenci roku 1983. Byl jsem v Karlových Varech. Můj Wartburg 353 už v té době nebyl právě nejmladší. Táhl mu právě jedenáctý rok a najeto měl 160 000 kilometrů. Z toho po generálce 80 000. No a ten den, kdy jsem přišel k vozu, jsem odemkl dveře, nasedl a stejně jako kdykoliv jindy jsem chtěl spustit motor. Motor však nenaskočil ...
Majitel vozu se na chvíli odmlčí, jakoby hledal ta nejpřesnější slova. Pak pokračuje:
- Když se mi nepodařilo spustit motor ani po několika dalších pokusech, zase jsem vystoupil. Otevřel jsem kapotu a začal hledat závadu. Na nic zjevného jsem nepřišel. Když jsem tak bezmocně obcházel vůz, všiml jsem si, že pod motorem je zaschlá louže, flek, o němž jsem se začal domnívat, že by to mohlo být od benzínu, který vytekl na vozovku a odpařil se.
- Co jste dělal dál?
- Zkusil jsem vyměnit svíčky, výsledek však žádný. To už mi pomáhal řidič záchranky z Hygienické stanice. Ani tak se nám však nepodařilo motor spustit. Nechal jsem tedy vůz stát, protože jsem pochopil, že se svými znalostmi automobil k poslušnosti nepřivedu.
- Svěřil jste se tedy do rukou profesionálů ...
Majitel Wartburga na mne pohlédne, pomalu přikývne. A hned pokračuje.
- Vyhledal jsem tedy servis, patřil podniku místního hospodářství, jmenoval se Oprava, a tam jsem vůz nechal odtáhnout.
Na okamžik se rozhostí ticho. Majitel automobilu poposedne na židli, přemýšlí.
- Chtěl jsem odstranit závadu co nejdříve, myslel jsem si, že to bude nějaká maličkost. K mému překvapení však o maličkost nešlo. Jak jsem už řekl, motor nebyl nejmladší, automobil také ne, motor byl navíc po generálce. Před zhruba pětaosmdesátitisíci kilometry. V servise mi ale řekli, že motor nelze spustit, protože teče labyrint mezi prvním a druhým válcem. Zajímalo mne, co s tím půjde dělat. Dozvěděl jsem se, že musím mít nový motor.
- Co jste jim na to řekl? - ptám se.
Majitel vozu jemně rozhodí rukama. Pak řekne:
- Co člověk může v takovéto situaci říct? V podstatě nic. Na dvoře máte tunu šrotu, která je k ničemu, když nejede, a tak, asi stejně jako kterýkoliv jiný člověk, jsem se snažil vyřešit celou situaci tak, aby mi zase vůz byl k něčemu. Tedy, aby jezdil ...
- To je jasné, přitakám.
- Namítal jsem, že motor vozu je po první generálce, domníval jsem se, že by se s ním dalo ještě něco dělat. Nato mi však řekli, že při první generálce se dělá prakticky hned druhá, takže generálkovat můj motor je vyloučené. Tato skutečnost mne trochu zaskočila ...
- To se nedivím ...
- Chvíli jsme tedy mlčeli, hleděli na sebe, bylo na mně, abych se rozhodl, ale pak jsem se dozvěděl, že rozhodovat se stejně nemohu, protože nový motor v servisu nemají. Pak mi ještě řekli, že když si seženu nový motor, že mi ho samozřejmě vymění. A protože věděli, že jsem z Prahy, tak mi nakonec řekli, že do Prahy bych možná dojel i s tímto motorem, ale pak že ho budu muset stejně vyměnit.
- Byl jste tedy v situaci, kdy jste potřeboval motor, v servisu motor neměli ... - konstatuji.
- Přesně tak. V Karlových Varech jsem měl být ještě 14 dní, a tak jsem začal shánět nový motor. Nakonec se na mne, alespoň jsem si to v té chvíli myslel, usmálo štěstí.
- V jaké podobě?
Majitel vozu se na chvíli odmlčí, přemýšlí, hledá slova.
Pak se slabě usměje a pokračuje:
- No, během několika dnů jsem motor měl. V servisu, kde jsem měl automobil, mi řekli, že mají motor ...
- Předtím motor neměli, namítám.
- Přesně tak. Jenže ten motor jim vybyl ...
- Jak může motor vybýt? - ptám se.
- To bylo tak. Zřejmě přede mnou přijel zákazník také s Wartburgem. Měli mu měnit motor. Jenomže v průběhu práce zjistili, že závada není na motoru, ale na převodovce. Motor mu tedy neměnili, motor zůstal pro mne.
- Oddychl jste si?
Majitel automobilu na mne pohlédne, znovu se usměje.
- Jasně, oddychl jsem si. Měl jsem motor, byl jsem rád. Motor mi tedy vyměnili. Celá výměna trvala dva, snad tři dny. Zkrátka byl jsem spokojen. Když jsem si přijel pro vůz, sdělili mi, že měli s vozem těžkosti. Museli ještě vyměnit spojku a palivové čerpadlo. Zaplatil jsem účet, oprava přišla na 5636,40 Kčs. Ještě než jsem odjel, jsem se zeptal, co s tím starým motorem. Řekli mi, že půjde do šrotu, stejně není k ničemu. Těžko říci, co mě to tehdy napadlo, ale řekl jsem, že si motor vezmu. A tak jsme se domluvili s mistrem, že motor nechám v servise a až pojedu do Prahy, že se stavím, motor naložím do kufru a pojedu ...
- A tak to také dopadlo ...
- Přesně tak. Než jsem jel do Prahy, stavil jsem se v opravně, motor jsme naložili do zavazadlového prostoru a já vyjel. V Praze jsem motor vyndal, i s vyměněným čerpadlem jsem vše uložil do kouta a bez problémů jsem jezdil s novým motorem.
- Potom se to stalo... - říkám.
- Ještě tak úplně ne. Přišel za mnou jeden můj známý, který má také Wartburga. Měl těžkosti s membránou v palivovém čerpadle. Membránu nemohl sehnat a tak jsem mu půjčil moje staré čerpadlo. Tak jak se to dělá, když někdo něco potřebuje...
- Jezdil jste dál ...
Majitel vozu přikývne.
- Jezdil jsem dál, původní motor ležel v koutě. No a jednoho dne jsem mluvil s technikem Wartburg klubu. A jak tak vedeme řeči, tak jsem mu vyprávěl celou moji anabázi s mým Wartburgem, pochlubil jsem se mu, že mám nový motor. Chvíli na mne hleděl, pak zakroutil hlavou a řekl mi, že se mu to nelíbí. A dodal, že se domnívá, že se motor nemusel měnit.
- Co jste mu na to řekl? ptám se.
Muž sedící u mého stolu jenom zakroutí hlavou.
- Co bych asi tak řekl. Na takovéto tvrzení se dá říci cokoliv jenom velice těžko. Prostě jsem si napřed myslel, že si ze mne dělá jen legraci. Technik však trval na svém. A navíc mi řekl, že to je jenom banální závada, stačilo vyměnit membránu v palivovém čerpadle, která zřejmě praskla a právě proto, jak stál automobil na svahu přední částí dolů, benzín vytekl přes prasklou membránu samospádem. Proto ten flek pod vozem.
- Tato skutečnost Vás musela zaskočit ...
Muž znovu rozloží rukama.
- Já tomu stále nevěřil. Připouštěl jsem, že čerpadlo může být poškozené, trval jsem však na tom, že poškozený musel být i motor. Proto se měnil.
- A co na to technik?
- Ten zase trval na tom, že má pravdu on.
- A dopadlo to jak?
- Tedy musím předeslat ještě jednu skutečnost. Mezitím jsem se setkal s majitelem vozu, kterému jsem půjčil čerpadlo. Řekl mi, že čerpadlo nebylo k ničemu, mělo prasklou membránu.
- Pravdu měl tedy technik ...
- To bychom předbíhali. Přistoupil jsem na nabídku, že namontujeme do vozu zpátky starý motor a že se uvidí ...
- Pustili jste se tedy do výměny motorů. Starý za nový.
- Přesně tak. Technik AMK Svazarmu za přítomnosti přizvaného soudního znalce vyměnil nový motor za původní. Pak jsme motor nastartovali a od té doby na něj jezdím.
- A ten nový? - ptám se.
- Ten stojí v garáži u technika Wartburg klubu.
- Čili ten, který jste jen tak pro nic za nic naložil do zavazadlového prostoru vozu a odvezl z dílny, z níž měl putovat do šrotu.
- Přesně tak.
- Tím ale celá epizoda nekončí ... - namítám.
- Ne. Chtěl jsem o celé věci jednat. Chápejte, měl jsem doma nový motor, který mi nebyl k ničemu, když mi ten starý jezdí, navíc jsem zaplatil zhruba tak pět tisíc za motor, který nebylo zapotřebí měnit. Z podniku z Karlových Varů přijel do Prahy náměstek a vedoucí autodílny. Spolu s technikem jsme jim ukázali vůz.
- Co tomu říkali?
- Nechtěli nám věřit. Když jim technik popsal mechanismus závady, vysvětlil louži vyteklého paliva pod vozem, hleděli na něj nedůvěřivě.
- A výsledek?
Majitel vozu jemně povzdechne.
- Výsledek? Nakonec jsme se domluvili, že by si ode mne vzali nový motor za cenu, kterou jsem zaplatil minus amortizaci za kilometry, které jsem s novým motorem najel. A o práci, tedy o náklady na práci, která se dělala zbytečně, bychom se navzájem podělili.
- S tímto řešením jste souhlasil?
- Toto řešení se mi zdálo relativně kulantní. Zbavil bych se nového motoru, za to, co jsem s ním najel bych logicky zaplatil, polovinu nákladů na práci bych konečně uhradil. Domluvili jsme se, že toto řešení sdělí řediteli podniku, já zavolám ředitele, který naši úmluvu potvrdí.
- Pak jste tedy zavolal do Karlových Varů?
- Ano. Ředitel mi řekl, že má poradu, že v podstatě s tímto řešením souhlasí, že mi zavolá do práce.
- Zavolali Vám?
Majitel vozu jenom kroutil hlavou.
- Ne. Nikdo mi už nezavolal. Místo toho jsem dostal dopis, že ústní dohoda neplatí, že si nejsou vědomi jakékoliv chyby, a nabídli mi, že motor přes bazar odkoupí. Tím bych samozřejmě přišel o část ceny motoru.
V místnosti se rozhostilo ticho. Vše již bylo řečeno. Celý příběh je ukončen. Je tomu však opravdu tak? Je tohle přece jenom konec příběhu? Nezapomnělo se zde na něco? Udělala příslušná organizace opravdu všechno, aby uvedla věc do pořádku? Chyba přece není v tom, že se majiteli porouchá automobil. Chyba není přece ani v tom, že se majitel obrátí s důvěrou na profesionály. Vždyť právě proto servisy a opravny máme. Chybu nelze vidět ani ve skutečnosti, že zákazník podepíše zakázku na výměnu motoru, když mu odborník řekne, že se motor musí vyměnit. Proto snad servisy a opravny máme. Jaký je tedy závěr? Zatím žádný. Majitel automobilu se obrátil na příslušný soud, aby ten rozhodl, kde se stala chyba.
Hlavou mi proběhla řada myšlenek.
VAZ 2101 na garanční prohlídce. Přišel o přední část. To jsme kdysi psali.
Škoda MB 1000. Z předpokládané ceny za opravu ve výši 5000 Kčs se vyklubalo 15 000 Kčs.
To jsme kdysi psali.
Fiat 850. Během pobytu v servisu zmizela přístrojová deska, volant a já nevím co ještě.
To jsme také kdysi psali.
Skoro by se dalo říci, že už tu bylo mnohé.
A přesto.
Přesto tento člověk, který právě dovyprávěl v kostce svůj příběh, přišel s něčím, co tu ještě nebylo.
A tak jsem se otočil zpět.
- Víte co, řekl jsem pomalu, - to, co jste mi nyní řekl v kostce, mi budete vyprávět podrobně.
Muž sedící u mého stolu v redakci přikývl hlavou.
- Budu ...
Ze stolu jsem vytáhl několik bílých papírů a pohlédl na muže.
- Můžu? - zeptá se.
- Poslouchám ... řeknu.
- Na ten den se pamatuji velice přesně ... - řekne zvolna, - bylo to v červenci roku 1983. Byl jsem v Karlových Varech. Můj Wartburg 353 už v té době nebyl právě nejmladší. Táhl mu právě jedenáctý rok a najeto měl 160 000 kilometrů. Z toho po generálce 80 000. No a ten den, kdy jsem přišel k vozu, jsem odemkl dveře, nasedl a stejně jako kdykoliv jindy jsem chtěl spustit motor. Motor však nenaskočil ...
Majitel vozu se na chvíli odmlčí, jakoby hledal ta nejpřesnější slova. Pak pokračuje:
- Když se mi nepodařilo spustit motor ani po několika dalších pokusech, zase jsem vystoupil. Otevřel jsem kapotu a začal hledat závadu. Na nic zjevného jsem nepřišel. Když jsem tak bezmocně obcházel vůz, všiml jsem si, že pod motorem je zaschlá louže, flek, o němž jsem se začal domnívat, že by to mohlo být od benzínu, který vytekl na vozovku a odpařil se.
- Co jste dělal dál?
- Zkusil jsem vyměnit svíčky, výsledek však žádný. To už mi pomáhal řidič záchranky z Hygienické stanice. Ani tak se nám však nepodařilo motor spustit. Nechal jsem tedy vůz stát, protože jsem pochopil, že se svými znalostmi automobil k poslušnosti nepřivedu.
- Svěřil jste se tedy do rukou profesionálů ...
Majitel Wartburga na mne pohlédne, pomalu přikývne. A hned pokračuje.
- Vyhledal jsem tedy servis, patřil podniku místního hospodářství, jmenoval se Oprava, a tam jsem vůz nechal odtáhnout.
Na okamžik se rozhostí ticho. Majitel automobilu poposedne na židli, přemýšlí.
- Chtěl jsem odstranit závadu co nejdříve, myslel jsem si, že to bude nějaká maličkost. K mému překvapení však o maličkost nešlo. Jak jsem už řekl, motor nebyl nejmladší, automobil také ne, motor byl navíc po generálce. Před zhruba pětaosmdesátitisíci kilometry. V servise mi ale řekli, že motor nelze spustit, protože teče labyrint mezi prvním a druhým válcem. Zajímalo mne, co s tím půjde dělat. Dozvěděl jsem se, že musím mít nový motor.
- Co jste jim na to řekl? - ptám se.
Majitel vozu jemně rozhodí rukama. Pak řekne:
- Co člověk může v takovéto situaci říct? V podstatě nic. Na dvoře máte tunu šrotu, která je k ničemu, když nejede, a tak, asi stejně jako kterýkoliv jiný člověk, jsem se snažil vyřešit celou situaci tak, aby mi zase vůz byl k něčemu. Tedy, aby jezdil ...
- To je jasné, přitakám.
- Namítal jsem, že motor vozu je po první generálce, domníval jsem se, že by se s ním dalo ještě něco dělat. Nato mi však řekli, že při první generálce se dělá prakticky hned druhá, takže generálkovat můj motor je vyloučené. Tato skutečnost mne trochu zaskočila ...
- To se nedivím ...
- Chvíli jsme tedy mlčeli, hleděli na sebe, bylo na mně, abych se rozhodl, ale pak jsem se dozvěděl, že rozhodovat se stejně nemohu, protože nový motor v servisu nemají. Pak mi ještě řekli, že když si seženu nový motor, že mi ho samozřejmě vymění. A protože věděli, že jsem z Prahy, tak mi nakonec řekli, že do Prahy bych možná dojel i s tímto motorem, ale pak že ho budu muset stejně vyměnit.
- Byl jste tedy v situaci, kdy jste potřeboval motor, v servisu motor neměli ... - konstatuji.
- Přesně tak. V Karlových Varech jsem měl být ještě 14 dní, a tak jsem začal shánět nový motor. Nakonec se na mne, alespoň jsem si to v té chvíli myslel, usmálo štěstí.
- V jaké podobě?
Majitel vozu se na chvíli odmlčí, přemýšlí, hledá slova.
Pak se slabě usměje a pokračuje:
- No, během několika dnů jsem motor měl. V servisu, kde jsem měl automobil, mi řekli, že mají motor ...
- Předtím motor neměli, namítám.
- Přesně tak. Jenže ten motor jim vybyl ...
- Jak může motor vybýt? - ptám se.
- To bylo tak. Zřejmě přede mnou přijel zákazník také s Wartburgem. Měli mu měnit motor. Jenomže v průběhu práce zjistili, že závada není na motoru, ale na převodovce. Motor mu tedy neměnili, motor zůstal pro mne.
- Oddychl jste si?
Majitel automobilu na mne pohlédne, znovu se usměje.
- Jasně, oddychl jsem si. Měl jsem motor, byl jsem rád. Motor mi tedy vyměnili. Celá výměna trvala dva, snad tři dny. Zkrátka byl jsem spokojen. Když jsem si přijel pro vůz, sdělili mi, že měli s vozem těžkosti. Museli ještě vyměnit spojku a palivové čerpadlo. Zaplatil jsem účet, oprava přišla na 5636,40 Kčs. Ještě než jsem odjel, jsem se zeptal, co s tím starým motorem. Řekli mi, že půjde do šrotu, stejně není k ničemu. Těžko říci, co mě to tehdy napadlo, ale řekl jsem, že si motor vezmu. A tak jsme se domluvili s mistrem, že motor nechám v servise a až pojedu do Prahy, že se stavím, motor naložím do kufru a pojedu ...
- A tak to také dopadlo ...
- Přesně tak. Než jsem jel do Prahy, stavil jsem se v opravně, motor jsme naložili do zavazadlového prostoru a já vyjel. V Praze jsem motor vyndal, i s vyměněným čerpadlem jsem vše uložil do kouta a bez problémů jsem jezdil s novým motorem.
- Potom se to stalo... - říkám.
- Ještě tak úplně ne. Přišel za mnou jeden můj známý, který má také Wartburga. Měl těžkosti s membránou v palivovém čerpadle. Membránu nemohl sehnat a tak jsem mu půjčil moje staré čerpadlo. Tak jak se to dělá, když někdo něco potřebuje...
- Jezdil jste dál ...
Majitel vozu přikývne.
- Jezdil jsem dál, původní motor ležel v koutě. No a jednoho dne jsem mluvil s technikem Wartburg klubu. A jak tak vedeme řeči, tak jsem mu vyprávěl celou moji anabázi s mým Wartburgem, pochlubil jsem se mu, že mám nový motor. Chvíli na mne hleděl, pak zakroutil hlavou a řekl mi, že se mu to nelíbí. A dodal, že se domnívá, že se motor nemusel měnit.
- Co jste mu na to řekl? ptám se.
Muž sedící u mého stolu jenom zakroutí hlavou.
- Co bych asi tak řekl. Na takovéto tvrzení se dá říci cokoliv jenom velice těžko. Prostě jsem si napřed myslel, že si ze mne dělá jen legraci. Technik však trval na svém. A navíc mi řekl, že to je jenom banální závada, stačilo vyměnit membránu v palivovém čerpadle, která zřejmě praskla a právě proto, jak stál automobil na svahu přední částí dolů, benzín vytekl přes prasklou membránu samospádem. Proto ten flek pod vozem.
- Tato skutečnost Vás musela zaskočit ...
Muž znovu rozloží rukama.
- Já tomu stále nevěřil. Připouštěl jsem, že čerpadlo může být poškozené, trval jsem však na tom, že poškozený musel být i motor. Proto se měnil.
- A co na to technik?
- Ten zase trval na tom, že má pravdu on.
- A dopadlo to jak?
- Tedy musím předeslat ještě jednu skutečnost. Mezitím jsem se setkal s majitelem vozu, kterému jsem půjčil čerpadlo. Řekl mi, že čerpadlo nebylo k ničemu, mělo prasklou membránu.
- Pravdu měl tedy technik ...
- To bychom předbíhali. Přistoupil jsem na nabídku, že namontujeme do vozu zpátky starý motor a že se uvidí ...
- Pustili jste se tedy do výměny motorů. Starý za nový.
- Přesně tak. Technik AMK Svazarmu za přítomnosti přizvaného soudního znalce vyměnil nový motor za původní. Pak jsme motor nastartovali a od té doby na něj jezdím.
- A ten nový? - ptám se.
- Ten stojí v garáži u technika Wartburg klubu.
- Čili ten, který jste jen tak pro nic za nic naložil do zavazadlového prostoru vozu a odvezl z dílny, z níž měl putovat do šrotu.
- Přesně tak.
- Tím ale celá epizoda nekončí ... - namítám.
- Ne. Chtěl jsem o celé věci jednat. Chápejte, měl jsem doma nový motor, který mi nebyl k ničemu, když mi ten starý jezdí, navíc jsem zaplatil zhruba tak pět tisíc za motor, který nebylo zapotřebí měnit. Z podniku z Karlových Varů přijel do Prahy náměstek a vedoucí autodílny. Spolu s technikem jsme jim ukázali vůz.
- Co tomu říkali?
- Nechtěli nám věřit. Když jim technik popsal mechanismus závady, vysvětlil louži vyteklého paliva pod vozem, hleděli na něj nedůvěřivě.
- A výsledek?
Majitel vozu jemně povzdechne.
- Výsledek? Nakonec jsme se domluvili, že by si ode mne vzali nový motor za cenu, kterou jsem zaplatil minus amortizaci za kilometry, které jsem s novým motorem najel. A o práci, tedy o náklady na práci, která se dělala zbytečně, bychom se navzájem podělili.
- S tímto řešením jste souhlasil?
- Toto řešení se mi zdálo relativně kulantní. Zbavil bych se nového motoru, za to, co jsem s ním najel bych logicky zaplatil, polovinu nákladů na práci bych konečně uhradil. Domluvili jsme se, že toto řešení sdělí řediteli podniku, já zavolám ředitele, který naši úmluvu potvrdí.
- Pak jste tedy zavolal do Karlových Varů?
- Ano. Ředitel mi řekl, že má poradu, že v podstatě s tímto řešením souhlasí, že mi zavolá do práce.
- Zavolali Vám?
Majitel vozu jenom kroutil hlavou.
- Ne. Nikdo mi už nezavolal. Místo toho jsem dostal dopis, že ústní dohoda neplatí, že si nejsou vědomi jakékoliv chyby, a nabídli mi, že motor přes bazar odkoupí. Tím bych samozřejmě přišel o část ceny motoru.
V místnosti se rozhostilo ticho. Vše již bylo řečeno. Celý příběh je ukončen. Je tomu však opravdu tak? Je tohle přece jenom konec příběhu? Nezapomnělo se zde na něco? Udělala příslušná organizace opravdu všechno, aby uvedla věc do pořádku? Chyba přece není v tom, že se majiteli porouchá automobil. Chyba není přece ani v tom, že se majitel obrátí s důvěrou na profesionály. Vždyť právě proto servisy a opravny máme. Chybu nelze vidět ani ve skutečnosti, že zákazník podepíše zakázku na výměnu motoru, když mu odborník řekne, že se motor musí vyměnit. Proto snad servisy a opravny máme. Jaký je tedy závěr? Zatím žádný. Majitel automobilu se obrátil na příslušný soud, aby ten rozhodl, kde se stala chyba.
V. Měšťan
(Převzato ze Světa motorů 1/85)
(Převzato ze Světa motorů 1/85)